Protiskluzová obuv není „neklouzavá“

Co skutečně znamenají EN ISO normy, koeficient tření a kde končí marketing

Protiskluzová obuv patří k nejčastěji požadovaným vlastnostem pracovní i bezpečnostní obuvi. Zároveň jde ale o jednu z nejvíce nepochopených a marketingově zkreslených oblastí celého obuvnického segmentu.

Ve veřejném prostoru často zaznívá jednoduchá představa:

„Když má bota protiskluzovou podešev, neklouže.“

Realita je výrazně složitější.

Tento článek si klade za cíl uvést protiskluzové vlastnosti obuvi na pravou míru – vysvětlit, co skutečně říkají normy EN ISO, jak se protiskluz měří, co znamená koeficient tření a proč i certifikovaná protiskluzová obuv může v reálném provozu klouzat.

Nejde o zpochybňování norem, nebo jejich hodnot. Jde o pochopení jejich výrazů a významu.

Základní mýtus: „Protiskluzová obuv neklouže“

Tento mýtus je základem většiny nedorozumění mezi:

• výrobci,

• prodejci,

• zaměstnavateli,

• a koncovými uživateli.

Protiskluzová obuv neznamená obuv, která neklouže. Protiskluzová obuv znamená obuv, která za přesně definovaných laboratorních podmínek dosáhla určité hodnoty koeficientu tření.

Rozdíl mezi těmito dvěma tvrzeními je zásadní – a často opomíjený.

Co se ve skutečnosti měří: koeficient tření

Protiskluzové vlastnosti se neměří pocitově, ale fyzikálně.

Základním parametrem je koeficient tření (μ – „mí“)
→ poměr třecí síly k přítlačné síle.

Jednoduše řečeno:

Jak moc podešev „drží“ na daném povrchu při daném zatížení.

Důležité je, že:

• koeficient tření není konstantní hodnota

• mění se podle:

  • povrchu,

  • kontaminace,

  • materiálu podešve,

  • zatížení,

  • směru pohybu.

Obrázek 1: Grafické znázornění zkoušky koeficientu tření.

 

 

Co říkají normy EN ISO – a co už ne

V oblasti pracovní a bezpečnostní obuvi se nejčastěji setkáváme s normami:

• EN ISO 20345

• EN ISO 20347

Historicky byly protiskluzové vlastnosti označovány:

• SRA (Základní protiskluzové vlastnosti testovány na keramické desce s mýdlovou vodou)

• SRB (Protiskluzové vlastnosti testovány na ocelové desce s glycerinem)

• SRC (Pokud obuv prošla oběma výše zmíněnými testy získala označení SRC)

V současné verzi norem je používáno jednotné označení:

• SR (Nová norma zná už pouze toto označení a to v případě, že testováním projde obuv jak na keramické tak i na ocelové desce, bez označení obuv splňuje automaticky zkoušku na keramické desce)

Co norma skutečně garantuje

Norma říká, že:

• obuv byla testována v laboratoři,

• na konkrétním povrchu,

• s konkrétní kapalinou,

• při definovaném úhlu a rychlosti,

• a dosáhla minimální požadované hodnoty koeficientu tření.

Co norma NEgarantuje

❌ negarantuje chování obuvi v reálném provozu

❌ negarantuje bezpečnost v každém prostředí

❌ neřeší opotřebení podešve

❌ neřeší kombinaci více kontaminantů

❌ nebere v potaz styl pohybu uživatele obuvi

Testovací podmínky vs. realita provozu

Jedním z klíčových problémů je rozdíl mezi laboratorním testem a skutečným provozem. Ten se ve stech případů ze sta vždy liší.

Typické testovací kombinace:

• keramická dlaždice + mýdlová voda

• ocelový povrch + glycerin

Tyto testy jsou:

• opakovatelné
• srovnatelné
• měřitelné

Ale:
❌ nejsou totožné s reálným pracovním prostředím

 

 

 

Obrázek 2: Protiskluzové vlastnosti jsou ovlivněny prostředím.

Proč může protiskluzová obuv v praxi klouzat

1) Jiný povrch než v normě

• beton místo keramiky
• dlažba s nerovnostmi
• poškozený povrch
• spad podlahy kvůli odtoku
• různé další složky kontaminující a ovlivňující faktory protiskluzu

To vše má za výsledek jiný koeficient tření a jiné chování obuvi na daném povrchu.

2) Kontaminace

• olej + voda

• prach + mastnota

• chemické látky

• sypké směsi ve výrobě

Třecí vlastnosti a přilnavost se dramaticky mění

3) Opotřebení podešve

• zaoblené hrany dezénu

• ztvrdnutí pryže, nebo polyuretanu

• snížení mikrotextury

• fyzikální změny vlastností podešve z důvodů působení prostředí

Norma testuje novou obuv, připravenou pro takové testy. Nepracuje s opotřebením v čase, nepracuje s nevhodně zvolenou podešví pro různé provozy.

4) Směr a dynamika pohybu

Laboratoř:

• plynulý pohyb

• přímý směr

• Nově test pouze na patě a špici podešve, nikoli celé plochy.

Provoz:

• náhlé změny směru

• rotace

• boční zatížení

• pohybové zvyklosti uživatele a rozdílné pohybové vzorce oproti laboratorním testům

Zcela jiné zatížení podešve a prostředí, ve kterém se uživatel pohybuje značně komplikuje pohled na protiskluzové testování.

Další mýtus: „nejvyšší protiskluz“

Marketing často pracuje s pojmy jako:

• „nejvyšší protiskluz“

• „maximální přilnavost“

• „100% bezpečí“

Z fyzikálního hlediska:
❌ neexistuje 100% protiskluz
❌ neexistuje univerzální podešev

Vždy jde o kompromis:

• protiskluz × životnost

• protiskluz × komfort

• protiskluz × energetická náročnost chůze

• protiskluz × prostředí

Protiskluz jako součást systému, ne samospása

Protiskluzová podešev je pouze jedna část bezpečnostního řetězce.

Do hry vstupuje:

• typ podlahy,

• její údržba,

• pracovní postupy,

• rychlost pohybu,

• únava uživatele,

• stáří obuvi.

Spoléhat se pouze na „protiskluzovou botu“ je stejná chyba, jako spoléhat se pouze na „zdravou obuv“. Ve většině případů to nebude fungovat.

Shrnutí bez marketingu

• Protiskluzová obuv není obuv, která neklouže
• Je to obuv, která snižuje riziko uklouznutí, ALE za jasných podmínek
• Normy EN ISO jsou důležité, ale nejsou všemocné
• Realita provozu je vždy složitější než laboratorní test
• Transparentní komunikace je důležitější než líbivý slogan

Protiskluzová obuv není záruka bezpečí. Je to řízené snížení rizika – nic víc, nic míň. Pro správnou volbu obuvi do vašeho prostředí je vhodné se poradit s dodavatelem obuvi. Ten by měl znát prostředí ve kterém se obuv bude pohybovat, plochy, kontamináty a další aby byl schopen vhodnou obuv doporučit.

S tímto se samozřejmě můžete obrátit i na nás. Přijedeme k vám, podíváme se na podmínky, ve kterých se obuv nosí a na základě těchto informací dokážeme doporučit obuv vhodnou přímo do vašeho prostředí.